AZOR (2025)

I. 

Už dlouho mne nenapadlo nic tak rozmile chytrého.
Děti klečely a žadonily,
slibovaly, chystaly se,
inu podlehl jsem,
maminka přitakala
a pořídil jsem psa. 

Byl to zvláštní tvor,
kterému jsem nerozuměl.

Páchlo mu z úst
a všude byly chlupy,
rušil mne ze spaní
a když děti opustil sladký šarm nového,
granule do misky musil
jsem mu sypat já.

Jmenoval se Azor a měl jsem ho rád.

II.

"Jé! Ten je roztomilej!
můžu si ho pohladit?"
"Ale jistě, slečno."
Jen se k němu skloňte
v té krátké, těsné sukýnce.

Šlo mi hlavou při první návštěvě útulku.

III.

Ach, kriste, vysněné:
"Kdes byl?"
"Se psem."

IV.

Předali mi jej v jakémsi takémsi kotci
se starou dekou
a já směnil bankovky za živou bytost
s charakterem, vzpomínkami a prý i sny.
Doma jsem jej v jeho proutěném panství
uložil pod dlouhý lem ubrusu,
zavolal děti
a byla jsem tím
úplně nejlepším tatínkem na světě.

V. 

Když slzy radosti začaly vysychat
a peřiny lákaly ospalá očička,
posadil jsem se do křesla
a z lásky k pohodlí
ležérně roztáhl nohy,
pil jsem smích potomstva
a pomalu tahal telefon ven z kapsy.

VI. 

Psal jsem:
"Tak už je doma.
Co čtvrtek večer?"

"Sedmá? Vezmu si zodac.
A to, cos mi pořídil."

_____________________________________

"Se psem."

VII. 

Nevěděl jsem, že existují
obojky s lokačním čipem
...