Napsal jsem o tobě tolik vět
jenom ne a ne
je postavět
do jedný sloky
Mý toky myšlenek
oplývaj tebe
jako voda kameny
na břehu řeky

V tvejch očích čtu si o vlastní slepotě
Ty kveteš tak barvitě
já držim se stínu
jako mák vlčí
vykvetu-li, zhynu

monokarpie

monokarpie

I have already written so many sentences about you

yet I cannot seem to create a verse

My thoughts flow around you 

like water does around the pebbles 

by the riverbank

In your eyes I keep reading about my own blindness

You bloom in such colour

I hold onto shadow 

like common poppy

once I bloom I die

Monocarpy

Nemám tyhlety
strašně krásný věci
rád
Neb bojím se
co bude
až skončí
Pár let napůl funkční
napůl já
a celej sám
Jenže to se nevybírá

Tak dám si s ní
pivo před spaním
a vložím jí svou hlavu
do dlaní

Ona ani neví
že jsem celý její
jenže ona je mý
Janovo zjevení

I despise these immensely beautiful things 

as I fear what will happen once they are over

For a few years half-functioning and all alone

But that is not one’s choosing

So I have a beer with her before we go to sleep

and I lay my head in her palms 

She doesn’t even know I’m all hers 

only she is my Revelation

Terino, tys odjela
ve voze se záclonkami
Má křídla rozprostřela se v tvé krvi
Terino, tys odjela
ve voze se záclonkami
a já teď musím bdít
(Na co umřela? Na záškrt.
Kdy? Tenkrát v zimě.)
Terino, stačí říct jedině
já vídám tvé rysy v krajině
a v kůře stromů je tvůj koloryt
Terino, já musím bdít
Terino, dnes už mne nemrzí
co stalo se pod tou haluzí
leč donedávna kradlas mi klid
Dnes už to vím – muselas jít
(Na co umřela? Na záškrt.
Kdy? Tenkrát v zimě.)
Sedim na okně, nesmim spát
vzpomínám jako autokat
Sedim na okně, nesmim spát
vzpomínám jako autokat
Terino, tys odjela
ve voze se záclonkami
Má křídla rozprostřela se v tvé krvi
Terino, tys odjela
ve voze se záclonkami
a já teď musím bdít
Sedim na okně, nesmim spát
vzpomínám jako autokat
Sedim na okně, nesmim spát
vzpomínám jako autokat
Terino, tys odjela
ve voze se záclonkami
Má křídla rozprostřela se v tvé krvi
Terino, tys odjela
ve voze se záclonkami
a já teď musím bdít

Terina, you rode away
in a waggon with tiny curtains
my wings fanned out in your blood
Terina, you rode away
in a waggon with tiny curtains
And now I have to stay awake 

(How did she die? Difterie. When? Back then in the winter.)

Terina, suffice it to say
I see your features in landscapes
and in tree bark is your colour hue
Terina, I have to stay awake
Terina, I no longer feel bad about
what happend under that sprig
Yet up until recently
You have been stealing my peace
Terina, I know you had to go

(How did she die? Difterie. When? Back then in the winter.) 

I'm sitting on the windowstill
I mustn't sleep
Reminiscing
like an auto-executioner
I'm sitting on the windowstill
I mustn't sleep
Reminiscing
like an auto-executioner 

Terina, you rode away
in a waggon with tiny curtains
my wings fanned out in your blood
Terina, you rode away
in a waggon with tiny curtains
And now I have to stay awake 

I'm sitting on the windowstill
I mustn't sleep
Reminiscing
like an auto-executioner
I'm sitting on the windowstill
I mustn't sleep
Reminiscing
like an auto-executioner 

Terina, you rode away
in a waggon with tiny curtains
my wings fanned out in your blood
Terina, you rode away
in a waggon with tiny curtains
And now I have to stay awake

PS to the translation:
I tried very hard to get my hands on an official english translation of this work, yet I hadn't been able to succeed. Which means you cannot take any of these lines, even if originally taken word for word from the book, as having the slightest chance of coming close to representing the true genius and magic of the poem that inspired this song. 

Bolest hlavy
a špína za nehty
Pálení žáhy
a kouř vžratej v šaty
Peníze žádný
a nebo strašně málo
Dobrý ráno
Dobrý ráno

Půl litr vody
a dva krajíce chleba
Šálek špatný kávy,
první cigareta
Celej den bude
u nás neustláno
Dobrý ráno
Dobrý ráno

Ležíme vedle sebe
venku je jinej svět
Ten nejdříve šedne
pak začíná nachovět

Nebejt Alexander
byl bych jeden z nás dvou
Máme vlastní
svět za oponou

Bolest hlavy
a špína za nehty
pálení žáhy
a kouř vžratej v šaty
Peníze žádný
a nebo strašně málo
Dobrý ráno
Dobrý ráno

Půl litr vody
a dva krajíce chleba
Šálek špatný kávy,
první cigareta
Celej den bude
u nás neustláno
Dobrý ráno
Dobrý ráno

 A headache
and dirt under fingernails
Heart burn
and smoke ingrained in clothing
No money
or just a little bit
Good morning
Good morning

A half liter of water
and two slices of bread
A cup of awful coffee
the first cigarete
The whole day
our bed won't be made
Good morning
Good morning

We lay beside another
outside is a different world
at first it turns gray
and then scarlet

If I weren't Alexander
I would be one of us
We have our own world
behind the curtain

A headache
and dirt under fingernails
Heart burn
and smoke ingrained in clothing
No money
or just a little bit
Good morning
Good morning

A half liter of water
and two slices of bread
A cup of awful coffee
the first cigarete
The whole day
our bed won't be made
Good morning
Good morning

A half liter of water
and two slices of bread
A cup of awful coffee
the first cigarete
The whole day
our bed won't be made
Good morning
Good morning

Nemám tyhlety
strašně krásný věci
rád
Neb bojím se
co bude
až skončí
Pár let napůl funkční
napůl já
a celej sám
Jenže to se nevybírá

Tak dám si s ní
pivo před spaním
a vložím jí svou hlavu
do dlaní

Ona ani neví
že jsem celý její
jenže ona je mý
Janovo zjevení

I despise these immensely beautiful things 

as I fear what will happen once they are over

For a few years half-functioning and all alone

But that is not one’s choosing

So I have a beer with her before we go to sleep

and I lay my head in her palms 

She doesn’t even know I’m all hers 

only she is my Revelation

Život se táhne
mám přilišnou spoustu času
Na zemi kočičí srst
a hrstka lidskejch vlasů
Po božský potopě
najednou na suchu
Sabino

Zbyla jen vůně ve vzduchu
zbyla jen vůně ve vzduchu
zbyla jen vůně ve vzduchu

Sedíme u stolu
před sebou dvě prázdný sklenky
V hlavě mně vězej
knoflíky od halenky
Jseš smutná bez vzruchu, Sabino?

Zbyla jen vůně ve vzduchu
zbyla jen vůně ve vzduchu
zbyla jen vůně ve vzduchu

Zbyla jen vůně ve vzduchu
a mně mysl křičí hlady
Co děláš a s kym jseš
když netrávíš čas tady

Co činíš v ulicích, Sabino?
Zbyla jen vůně v prázdnejch policích

The day I start to miss you is the day that I'll be gone
The day I start to miss you is the day that I'll be gone
The day I start to miss you is the day that I'll be gone

good as can be
we both agree
that that would be just wrong

Světlo na senzor
bliklo
jseš zas u mě
Místo smutku máš
v očích všech pekel ohně
Sabino...

Life is getting too long
I have way too much free time
Cat fur on the floor
and a handful of human hair
After God's flood
suddenly high and dry
Sabine

The only thing left is the scent in the air
The only thing left is the scent in the air
The only thing left is the scent in the air

We're sitting at the table
two empty glasses
right in front of us
Buttons on your shirt
stuck in my head
Are you sad without any excitation, Sabine?

The only thing left is the scent in the air
The only thing left is the scent in the air
The only thing left is the scent in the air

The only thing left is the scent in the air
and my starving mind keeps screaming
What are you doing
with whom
when it isn't here where you are spending your time

What are you doing out  on the streets, Sabine?
The only thing left is the  scent in the empty  shelves

The day I start to miss you is the day that I'll be gone
The day I start to miss you is the day that I'll be gone
The day I start to miss you is the day that I'll be gone

good as can be
we both agree
that that would be just wrong

Light sensor flicking
you're at mine again
Instead of  sadness
there is fire of all hell in your eyes
Sabine...

Napsal jsem o tobě tolik vět
jenom ne a ne
je postavět
do jedný sloky
Mý toky myšlenek
oplývaj tebe
jako voda kameny
na břehu řeky

V tvejch očích čtu si o vlastní slepotě
Ty kveteš tak barvitě
já držim se stínu
jako mák vlčí
vykvetu-li, zhynu

monokarpie

monokarpie

I have already written so many sentences about you

yet I cannot seem to create a verse

My thoughts flow around you 

like water does around the pebbles 

by the riverbank

In your eyes I keep reading about my own blindness

You bloom in such colour

I hold onto shadow 

like common poppy

once I bloom I die

Monocarpy

Každé ráno
po večerech
ustavičně se ptám
Proč když nenávidim lidi
nedovedu bejt sám

Možná je to trauma z dětství
či jen protekce před bolestí
že nemám lidi rád

Možná jsou to zkušenosti
možná jenom není o co stát

Kde nejsou lidi
kde nezvoní mobil
tam bejt mohu
jak jsem se narodil
Tam nemusim si vůbec na nic hrát

A přesto hledám konverzační flámy
i když vždy ke konci připadá mi
že nebylo o co stát

Každé ráno
po večerech
ustavičně se ptám
Proč když nenávidim lidi
nedovedu bejt sám

Every morning
evening
I ask myself constantly
Why am I
even though I hate people
not able to be alone

Maybe it's the childhood trauma
or just a protection layer against pain
that I am not fond of people

Maybe it's the experiences
Maybe it's just not something to care about

Where are no people
Where the phone does not ring
There I can be
as I was born
There I do not have to play a character

But yet I seek out
conversational affairs
though always at the end
It seems
like it was nothing to care for

Every morning
evening
I ask myself constantly
Why am I
even though I hate people
not able to be all alone